Ostrov Ko Samui – Thajsko,únik do tepla před vánočním shonem
Úvodem posledního měsíce v roce a se snahou uniknout shonu před Vánoci s bonusem ohřát se, jsme se vydali za teplem a sluncem na ostrov Ko Samui (nebo Koh Samui), také často místně zkrácené na Koh Sam k východnímu pobřeží Thajska. Ko Samui je po Phuketu a Koh Chang druhým největším ostrovem Thajska s rozlohou 228,7 km 2. Na ostrově jsou hojné turistické zdroje, písečné pláže, korálové útesy a kokosové palmy.
Po delším zvažování jsem nakonec sebou fotbatoh včetně fototechniky vzal a přibalil i dron, který jsem za dobu pobytu vytáhnul jednou z důvodu silného větru a blízkého letiště.
Let Mnichov – Douha, Douha – Bankok a Bankok – Ko Samui s minimálním čekáním mezi lety trval bezmála 17 hodin, odbavení s fotobatohem plným techniky vždy proběhlo velmi hladce, jen cestou tam, na letišti v Douha se bezpečnostní kontrole nelíbil svazek imbusových klíčů a při zpátečním letu z ostrova se nelíbily akumulátory v brašně dronu, které jsem si musel vzít k sobě do fotobatohu na palubu letadla.
Po příletu na ostrov v zimních outfitech a časovým posunem +6 hodin nás přivítala extrémní vlhkost a vysoká teplota, vítejte na ostrově Ko Samui.
Fotogalerie je poněkud obsáhlejší a spíše reportážní, nečekejte žádné fotogtrafické umění, nebyla chut´ani čas tahat se se stativem který v kufru nechyběl. Na tripy které nás náramně bavily, za dobrodružstvím a poznávání života na ostrově jsme denně vyjížděli na vypůjčeném skůtru s poměrně těžkou fototechnikou.
Přiblížit život ostrovanů včetně novinek pro Evropana jsem se snažil přiblížit popiskami pod fotografiemi.
Fotografie byly pořízeny tělem a objektivy firmy Canon, digitální kamerou GoPro Hero 7 black a telefonem iPone X
Foto, text: Roman Knedlík a Hana Koukalová
Vánoční výzdoba před barem The Cliff kousek od pláže
stejně na budově baru
první východ slunce a zároveň snídani jsme regulérně z důvodu časového posunu zaspali. Tento východ je z pláže Chaweng
... západy vypadaly obdobně kýčově
co to tady mají za alkohol takhle volně loženej ? Gasoline - benzín to byl, litr za 40 THB (thajských bathů) tedy 30,40 kč za litr benzínu, 3 litry za 100 THB kdy litr přišel cca na 25,40 kč. 1 THB představoval 0,76 kč. Člověk měl jistotu, že nikdy nádrž nevyjede,benzínky byly na každém kroku.
bezproblémové tankování, láhve vratné nebyly
půjčovna skůtrů byla zároveň pro zdejšího živnostníka i bytem
a tak jsme vyjížděli každý den poznávat ostrov a moc nás to bavilo,narozdíl od tahání fotobatohu těžké fototechniky,velký dík. Motorino s námi nemělo problém i do nejprudších stoupání na ostrově
první zastávka u chrámu Wat Sila Ngu nacházející se na příkrém pobřeží u okružní silnice na cestě z pláže Lamai do osady Hua Thanon. Je velmi snadné si ho všimnout od silnice,zaujme svou budovou a chrámem terakotové barvy
měli jsme štěstí na fotogenickou mnišku
dalším místem které jsme navštívili byl vodopád Na Muang padající z výšky 80m. Cestu vodou pod vodopád nám podrobně po kamenech ukazoval domorodec
nadšení, že si vyfotíme slony zastavil jasný a stručný nápis, majitel si všechny důkladně hlídal,babány jsme koupili,slony jsme fotili nakonec jinde a při koupání
banány byly velkou pochoutkou. Byli jsme udiveni, jak sloni poslouchají, na povel děkovali silným odfrknutím
měli jsme štěstí a zastihli večerní koupání slonů, náramně si vodu užívali
příchod slonů do depa a na myčku
... a jsou chlupatí
po celodenní šichtě v úmorném vedru, kdy se nechají turisté vozit po pralese byla velká žízeň. Nás projížďka nelákala, bylo nám slonů líto
jeden portrét s domlouvátkem za uchem. Domlouvátko byl ostrý cepín
v koupání se pokračuje
detail listů banánovníku
bambusový plot
haldy vyloupaných slupek od kokosů jsme cestou potkávali často
netuším co je tohle za plod, ale připadal mi fotogenický
chtěli jsme poznat jak domorodci na ostrově žijí. O zapíchnutou mačetu v zemi se loupaly kokosy,velmi těžká práce, ženě šla od ruky
naplněním kamionu vpravo práce zdaleka nekončila. Loupající thajec uměl kokos rozloupnout natřikrát
čeledín s čeledínkou loupali,rodinka majitele obědvala, ke stolu jsme pozváni byli
lodě přepravující turisty na ostrovy v dálce. Velmi zajímavý byl pohon bárky. Motory z "vétřiesek" jsou oproti těmto luxus, lodní šroub na čtyřmetrovém bidle (vlevém rohu fotografie) byl taky technicky zdařilým kouskem
barevné pentle jsou k vidění všude
parkovací místa pro lodě
odpočívající mnich na břehu moře
dbejte na ústrojovou kázeň u chrámů,ale nehorázný nepořádek všude kolem chrámů nikomu nevadí ...
meditující, modlící se mniška
opuštěné obydlí thajské rodiny, zcela běžný obrázek
takhle se bydlí ... teráska, auto vedle domu, hospodyňka v kuchyni. Prádlo které visí pod stropem chýše je vlastně ve skříni. Nejdříve jsme si mysleli, že se suší ...
v Evropě má rodina u boudy psa,v Thajsku má u sloupu opici (stejně na řetězu jako v Evropě psy)
bavila mě fotit doprava. Jezdí se vlevo, pravidla silničního provozu nikdo neřeší, běžné je časté troubení, předjíždí se různými způsoby, převážně podjížděním. Trénující triatlonisté se chaotické dopravy nebojí, všude buď chodí volně nebo polehávají psi.
triatlonistka na růžovo
z práce nebo do práce ...
jestli jedou na "motorinu" dva,tři, nebo čtyři je naprosto jedno
jeden večer pršelo a já se vydal fotit grimasy posádek
všude se volně pohybují psi. Čekají co kdo přinese do odpadkových košů ze kterých zručně paběrkují zbytky jídel
ať nezmokneme, jiná obuv než žabky se moc nenosí
... nebo pantofle
CK Trading mě pobavila, je třeba bomba do kanclu :-)
stavbyvedoucí v pracovní obuvi jede ze šichty
prodává se přímo z auta
jednu streetovku jsem si neodpustil. Vlevo na "motorinu" se stativem mezi nohama, není žádnej med
mamča s dětma ze školky
Jen kousek po silnici kousek dále na severovýchod je Wat Plai Laem. Chrámový komplex je známý svou vlastní obrovskou čínskou „tlustou“ sochou smějící se Buddhy a 20 metrů vysokou sochou Guanyina, bohyně milosrdenství a soucitu, se svými devíti sadami zbraní , z nichž každý představuje sektor buddhismu.
davy turitů vyhřívajícím se psům absolutně nevadily
team K & K
svíčky a vonné tyčinky byly cítit všude
smějící se Buddha
další z komplexu Wat Plai Laem
20 metrů vysoká socha Guanyina, bohyně milosrdenství a soucitu
ústrojová kázeň vyžadovala dohled na odloženou obuv
byla s námi fotit krásná modelka Alice Bendová, fotky v plavkách (i bez) z thajských pláží po souhlasu modelky zašlu ...
zákoutí chrámového komplexu
výhled od nejvyšší sochy Buddhy
... nic je nerušilo
sekáčkem naseknout, vydlabat kokosovou dužinu, zapíchnout brčko a osvěžit se
kokosy připravené ke konzumaci, kus 50 THB
... chutnalo ...
turisté z celého světa si mohli podepsat svojí cihličku
cestou zpět jsme se chtěli podívat na jinou pláž a zajeli mezi domorodce. Takhle žijí ostrované 50 metrů od krásných písečných pláží
pohled z jiného úhlu
ovoce pouličních prodejců. Banány měly opravdu lahodnou banánovou chuť, ty z Lidlu se srovnávat absolutně nedají
dračí ovoce
vánoční osvětlení restaurace jak jinak než se psem na ulici
majitel půjčovny surfařských prken v plném nasazení
usměvavý prodejce potřebných věcí na pláž
foukalo to, houpalo to
zajímavostí kterou nešlo vynechat jsou thajské trhy, tady se pekly banány
durian se jmenovalo tohle hodně píchavé ovoce,vnitřek nesnesitelně smrděl
... hlavně nejeste nic na ulici ... nedalo se odolat obřmí plněným závitkům, pikantní rýžovým curry koulím, výbornému kuřecímu masu pečenému na špejli a tisícům dalších pro Evropana neznámých delikates
velkou lahůdkou byly presované thajské pomeranče o velikosti mandarinky
kokosové těsto s náplní a kokosovým posypem
největší pochoutka co jsem v Thajsku jedl, rýže na sladko s mangem a sladkým kokosovým dipem je velká delikatesa. Zelené mango je kyslelé, žluté mango sladké
prý ozdobné thajské knoflíky, omyl ...
vykrajovaná mýdla, takhle se ručně vykrajují přímo na stánku ...
vykrájené mýdlo se následně ručně maluje a uloží do ozdobné krabičky. Nápady jsou různé a na všem se dá vydělat
hodně proteinu je prý ve smažených kobylkách, červech a mouchách
celkem jsme navštívili troje trhy, každé v jiné části ostrova a u každých byla thajská kulturní vložka. V tomto případě 3 thajské tanečnice, ze kterých byla nakonec jen jedna žena
před větrem a sluncem se bylo třeba skrývat, beduínka byla milá :-)
tenhle týpek zapózoval velmi rád a zadarmo. Všichni mobilní prodejci po pláži byli označeni zelenými vestami
tady už jsme na pláži Lamai - Silver Beach po které jsme došli při rozbouřeném moři ke skalám přezdívaným Hin Ta a Hin Yai (dědeček a babička).
A pokud čekáte, že jim tato jména byla přiřknuta proto, že v jejich tvarech spatříte dva moudré staré obličeje, jste na omylu. Dědeček a Babička jsou skály, které proslavila jejich podobnost lidským genitáliím!
cestou ke skalám Hin Ta a Hin Yai jsme se slunili
stativ jsem sebou netáhnul, oporu jsem měl ve fotobatohu a přívěškem na klíči od pokoje jsem podepíral objektiv
rodinka vyrábějící kokosový karamel. Hmotu namočit do sezamových semínek, nacpat do umělé hmoty ve tvaru jehlanu a zalepit. Zručnost byla tak rychlá, že jsem musel fotit na několikrát
finální výrobek kokosového karamelu. Ustřihnout špičku a vymačknutím konzumovat
vyrábělo také fotogenické thajské dítko
dalším z prodávaných produktů na trzích byla velmi chutná a různobarevná kukuřice
kukuřici okrájet z klasu a podávat
zelená a modrej, chobotničky na grilu
ryby a rejnoci na prodej
ryby opékané na rožních
na sladko i na kyselo
mořské potvůrky různých druhů a chutí
maličké čerstvě očesané banány s výbornou chutí
na trzích se vařily a prodávaly vnitřnosti
tak schválně, co je tohle ... banánové listy plněné sladkou rýží pečené na uhlí. Vyzkoušeli jsme, výborné ...
rýže na sladko v různých tvarech, pečené na uhlí
kdyby pršelo, pujč si deštník, nebo schovej psa
návštěvníci trhů "onlajn"
hmyzáci k jídlu, mix za 30 THB = 23 kč, neochutnej to ...
ochutnal jsem, nejlepší byli červi, z kobylek a brouků jsem moc nadšený nebyl
detail na lahodný špíz
portrét thajského stánkaře
... taky čekaly na svého zákazníka
malované kokosové misky jako suvenýr
kábelsalát vysokého napětí, z toho jsme byli celý pobyt udiveni. I při jízdě na skůtru v rychlosti 60km/h bez helmy, kdy vítr sviští kolem uší a špatně je slyšet spolucestujícího, zvuk výbojů vysokého napětí bylo slyšet všude dokonale, prý příští rok až přijedeme, bude vše schované v zemi
barevné a chutné sushi
naber si kolik chceš
další z chrámů které jsme pracně hledali. Ani domorodci nevěděli kde vlastně jsou, ale nakonec jsme vše našli sami
další z domácností. Panímáma si v kuchyni řadila do lajny obočí a my poptávali cestu k thajské kultůře
ranní úklid pláže Silver Beach
rozbouřené moře bylo místy zákeřné až nebezpečné
stačilo málo a člověk nebyl
... a vyplavilo něco krásného
palmy všude kam se podíváš
vnitřek chrámu What Khao Hua Jook na jehož vrchol vedl hodně strmý kopec, až jsme se báli že nás skůtr nevyveze, vyvezl ...
pracovníci thajského ČEZu, u těch jsem zastavit musel
dobře namazat kontakty
zahalený elektrikář thajského ČEZu
pohled na pláž Lamai
často jsme chodili na dobroty - avokádo se sladkou rýží a teplým kokosovým dipem
u silnice se prodávaly hřbitovní pomníky
místní taxi, na korbě 2 lavice naproti sobě a jelo se. Jak viděl Evropany, pokaždé zatroubil a nabízel odvoz kamkoliv
takhle radostně se tvářili velmi milí a ochotní thajci do objektivu
... a takhle Evropané
prodejní stánek musí být mobilní
vozilo a přepravovalo se všechno, i nádrže na vodu
nebo komunální odpad a kartony
pohodička při cestě domů ze šichty
spokojený prodejce ovoce
... a hned vedle další stánkař s ovocem, všichni spokojeni ...
nemohl jsem nezastavit u silničářů v pracovní obuvi a předpisovém oděvu, mladí pracovali ...
starší už méně ...
... mazáci šoupali mobil a vše kontrolovali z dálky
pohled z dronu na pláž Lamai a skály Hin Ta a Hin Yai
... a pohádky byl konec ...